Rozhovor s novým trenérem mužů
Liga se blíží a A mužstvo se představí opět v divizi. Své první utkání sehraje mužstvo 14.9. ve Vysokém Mýtě. V létě došlo na pozici trenéra ke změně a mužstvo převzal Josef Janeček. Nový trenér, který do slavkovského FBC přichází z IBK Hradec Králové. Před zahájením ligy jsme Pepovi položili pár otázek.
Pepo, jelikož nejsi místní, nemohu začít jinak – jak jsi se do Slavkova dostal?
Jak se chlap asi dostane na druhý konec republiky? Jasně že přes ženskou. Moje drahá polovička, s kterou jsem se seznámil v hale, jelikož je taky florbalistka, pochází z Brna a jih Moravy nám po pěti letech v Hradci Králové přišel jako vhodná destinace k zapuštění kořenů.
Z trenérského hlediska toho máš za sebou hodně. Zkus v krátkosti popsat svoji kariéru.
Začínal jsem asi před dvaceti (hrozné číslo) lety jako trenér mužů, a to spíš z nutnosti mít někoho vyškoleného. Tenkrát jsem ani nevěděl, jak se to dělá. Pak jsem se dostal do Hradce Králové do týmu starších žákyň a tam mě to teprve pořádně chytlo. Působil jsem pak u týmu mužů, žen, juniorek, dorostenek, dělal jsem šéftrenéra, spolupořádal florbalové kempy. V krátkosti se to skoro nedá popsat.
Co bys vypíchl na svůj největší trenérský úspěch?
Pokud vezmeme ty výsledkové úspěchy, tak asi několik soubojů o postup do extraligy žen, bohužel pro nás neúspěšnou baráž nebo pohárový zápas s Tatranem, kde jsme prohráli až v prodloužení při oslabení 3 na 5. Je paráda vidět, jak favorit zápasu jen kouká, jak se okolo něj hýbe hra a bojí se o výsledek. Za svůj největší úspěch ale považuji, že pod mýma rukama prošlo několik hráček, které pak hrály extraligu, byly v reprezentaci nebo se jen radovaly ze svého zlepšení a ze sportu obecně. A o tu vášeň a radost mi jde především.
Trénoval jsi mužské i ženské týmy. Je v tom velký rozdíl?
Na každém školení o psychologii se říká, že muži a ženy mají sport založený jinak. Muži na soutěžení a ženy na spolupráci. Já to takhle černobíle nevidím. Rozdíly tam určitě jsou, ale spíš to záleží na výchově a tom konkrétním člověku. Rozdíl tedy vidím hlavně ve fyzické vyspělosti mužů a že k nim můžu být o něco přímější než k ženám.
Dá se nějak popsat hra, kterou by se měl prezentovat tým, který vedeš?
Určitě bych chtěl, aby se náš tým prezentoval aktivní hrou na míčku. Já se většinu své kariéru míčku bál, hrál ho rychle dopředu a jen bránil zuby nehty svou branku. Chtěl bych, aby Slavkov byl odvážný, cílevědomý a urputný v tom co dělá. Chtěl bych, aby z naší hry bylo cítit sebevědomí a abychom všude budili patřičný respekt.
Áčko bude i v letošní sezóně hrát divizi, tentokrát skupinu D. Jak tuto soutěž vnímáš v porovnání s ostatními?
Už v poháru jsme narazili na dva divizní soupeře, takže tušíme, že soutěž bude náročná. Divize je obecně soutěž, kde se nejvíc potkávají ambiciózní týmy s těmi, kteří si to jen chtějí zahrát nebo zkusit. Slavkov si to loni taky chtěl zkusit, teď bych sem chtěl napumpovat trošku ambicí. Myslím, že divize je v tuto chvíli pro Slavkov jako dělaná.
Ve Slavkově působíš od ledna, jaký máš z týmu a také z celého klubu pocit?
Pocity jsou celkem pozitivní. Po počátečních porodních bolestech mého působení se většina věcí zlepšuje. Lepší účast na tréninku, větší tempo, vyšší herní kvalita. Kluci chtějí na hřišti předvádět to co trénujeme a zjišťují, že to funguje. Někdy to jde lépe, někdy hůř, ale celková tendence je naštěstí vzestupná. Klub a tým ještě celkově potřebují pár kroků, aby se stály důležitou součástí florbalové mapy, ale společně na tom letos všichni zamakáme.
Je tady něco odlišného od týmů, které jsi trénoval dříve?
Kromě hodů, které tu jsou podle mě v průběhu celého roku, jen pokaždé v jiné dědině, se to asi moc neliší od mých předešlých klubů. Je zatím vidět, že kluci mají někdy trošku volnější přístup, než bych si představoval, ale to není nic s čím by se nedalo pracovat a nějak by se to vymykalo. Když otázku obrátím, tak všechny moje týmy jsem trénoval rád a byl rád v té florbalové sociální bublině, to se mi přesně děje i tady ve Slavkově.
Jaký je cíl do nové sezóny?
Určitě je cílem být na tom lépe než minulou sezónu, hrát například střed tabulky. Podstatnější pro nás bude stabilizovat kádr, případně hledat jeho rozšíření ještě v okolí a zlepšovat herní projev a návyky celého týmu. Myslím, že výsledkové cíle si budeme stanovovat až příští rok, až si tu na sebe všichni pořádně zvykneme. Určitě bych ale chtěl, aby kluci měli z naší hry radost, bavilo je to a zlepšoval se každý hráč v týmu.
Máš už vymyšlenou sestavu do sezóny, nebo nad tím stále přemýšlíš a přicházíš na nové varianty?
Tak spousta vazeb tu byla už vytvořena v minulosti. Další si tvoříme teď během přípravného období. Nějakou kostru sestavy už máme, ale obávám se, že stejná sestava se nám prakticky nikdy nesejde. Pořád tu budou zranění, oslavy, hody, dovolené a další malé bolístky, které narušují naše trenérské řemeslo. Naštěstí kádr je v tuto chvíli příjemně širší než loňskou sezónu.
Co bys řekl hráči, který ve druhém střídání oslabí svůj tým tak, že dostane 2+10? 🙂
To bude asi narážka na moje pohárové představení. Ve svém věku mám sebereflexi, takže to, co jsem si řekl ve své hlavě na trestné lavici, tu radši nebudu ventilovat. Taky se snažím už nebýt tak militantní (což se v té situaci úplně nepotvrdilo), takže bych obecně koukal, za co to ten hráč dostal a pak si to s ním konstruktivně vyříkal. Případně s rozhodčími, kdyby to byla stejné 2+10 jako jsem dostal já😊